Časování přídavných jmen

Základy

Přídavná jména mají různé koncovky podle toho, jak je použijete.

Jak to funguje

Představte si, že korejské přídavné jméno má dvě části: kmen a koncovku. Slovníkový tvar vždy končí na -다, například 예쁘다. Tento základní tvar se používá v psaném textu a Korejci ho také říkají jako zvolání nebo sami pro sebe, například 좋다! („to je super!“) nebo 맛있다! („to je dobré!“).

Když ale s někým mluvíte, obvykle vyměníte -다 za jinou koncovku.

Proč je to důležité?
Vybraná koncovka dává přídavnému jménu jeho význam a funkci ve větě. Různé koncovky plní různé úkoly:

Ukončení věty: Když chcete někomu říct „Je to hezké“, použijete tvar pro ukončení věty jako -아/어요 (neformální zdvořilý) nebo -ㅂ/습니다 (formální zdvořilý).
Rozvíjení podstatného jména: Chcete-li říct „hezká květina“, potřebujete tvar pro rozvíjení podstatných jmen jako -ㄴ/은.
Spojování vět: Chcete-li říct „je to hezké, ale...“, potřebujete spojovací tvar jako -지만.

Nemusíte si hned zapamatovat všechny koncovky. Stačí si pamatovat, že přídavná jména mají různé koncovky podle toho, jakou úlohu plní. Tento koncept je velmi podobný základnímu časování sloves.

Příklady (4)

예쁘다 (dictionary form) → 예뻐요 (conjugated form)
Být hezký → Je to hezké.
Slovo 예쁘다 je základní slovníkový tvar. Když s někým mluvíte, změní se na 예뻐요, abyste vytvořili zdvořilou a úplnou větu.
크다 (dictionary form) → 커요 (conjugated form)
Být velký → Je to velké.
Přídavné jméno 크다 (být velký) se vyčasuje na 커요, abyste větu zdvořile ukončili.
크다 (dictionary form) → 큰 가방 (noun-modifying form)
Být velký → velká taška
Zde se stejné přídavné jméno 크다 časuje jinak (큰), aby popsalo podstatné jméno 가방 (taška). To ukazuje, že koncovka se mění podle role přídavného jména.
작다 (dictionary form) → 작아요 (conjugated form)
Být malý → Je to malé.
Přídavné jméno 작다 (být malý) se vyčasuje na 작아요, abyste vytvořili větu.

Časté chyby

Použití slovníkového tvaru (-다) k ukončení zdvořilé věty v rozhovoru.
Jiný význam날씨가 좋다.
날씨가 좋아요.
Základní tvar 좋다 je zcela přirozený v psaném textu a uslyšíte ho i jako zvolání nebo myšlenku pro sebe, například 좋다! („to je super!“). Když ale mluvíte zdvořile s jinou osobou, ukončení věty tvarem 좋다 zní příliš úsečně. V takovém případě raději použijte zdvořilou koncovku jako 좋아요 nebo 좋습니다.